32) Oslava
„..jediná rána...“
Frances vytrhlo ze zamyšlení Robovo halasné vyprávění. Kolem kováře se tísnil početný hlouček. Všichni, staří i mladí, si chtěli znovu a znovu vyslechnout, jak dostal Burnabyho. Jednooký John ho uznale poplácal po rameni.
„Jó, to byla dobrá trefa, chlapče... Tak na to, že nám ten všivej bastard už dá svatej pokoj!“ zahlaholil a pozvedl svůj džbánek. Ostaní se se smíchem přidávali.
Frances se svého džbánku ani nedotkla. Nesdílela všeobecné nadšení. Žaludek se jí svíral neodbytným pocitem nebezpečí. Těkala očima po lokále. Bylo blízko. Cítila ho. I přes smích a veselí...
...Kapitán Claude Bertrand vstoupil ještě než skončil přípitek.