34) Někdy stačí málo
Od západu vál chladný vítr. Přinášel déšť. Frances stála na hraně útesu. Upřeně sledovala ocelovou hladinu moře. Pátrala po Bertrandově Nemesis. Musela tam někde být! Ten večer, kdy se Bertrand objevil U Zubatý, zahlédla záblesk záďových luceren. Teď však bylo moře pusté a mlčenlivé. A nebo ne? Náhle měla pocit, jako by na jihozápadním cosi zahlédla. Bělavý záblesk v záplavě šedi. Vytáhla dalekohled. A skutečně! Podél pobřeží mířila k severu loď. Nebyla to však Nemesis. Byl to Skřivánek! A plul do pasti. V tu chvíli se její mysli zrodilo rozhodnutí. Rozhodnutí, které spustí řetězec činů, na které nikdy nebude hrdá.