40) Krev není voda
„Slečno Doyleová...“
Fitzgerald ji provrtával malýma očkama. Krátkými prsty bubnoval o hrubou desku stolu. Na prázdno polkla. Věděla, co od ní chce. Stačilo odpovědět a posel se zprávou pro velitele eskadry by odcválal do noci. Stačilo říct...
„Nemůžu...“
„Ale můžete. Jde vám přeci o tu loď?“
O Nemesis... O Skřivánka... O slib mrtvému otci...
Fitzgerald ťal do živého. Znechuceně zavrtěla hlavou.
„Vy jste přece taky našinec... Nemůžete po mně chtít, abych zradila vlastní...“ nedořekla. Nechápala. Vždycky ho měla za čestného člověka.
„Jen si chci pojistit, že opět nezměníte strany, slečno Doyleová. Takže ty jména.“
„Jste sprostej vyděrač...“
Otřásla se odporem.