44) Setkání
Chvátala špinavými ulicemi k přístavu. Dělostřelba dávno ustala a ona se děsila se toho, co tam najde.
„Fanny!“
Tak jí nikdo neřekl už dlouho. Otočila se po hlase. Stál na protější straně ulice. Na tváři měl ještě stopy střelného prachu. Byly doby, kdy si byli bližší než sourozenci. Pojilo je pouto druhů ve zbrani. A Frances nikdy nepřestalo mrzet, že se rozloučili ve zlém. Když pak přišla Skřivánka varovat, ani se nepozdravili.
Teď děkovala Bohu, že ho vidí... Živého.
„Tome, co tady...“
„Kapitán mě poslal, abych tě našel dřív, než uděláš nějakou pitomost. Ale obávám se, že pozdě...“
Mlčky přikývla.