49) Trest
„...za zločiny vzpoury, zrady a vraždy důstojníka...“
Tři slova. Zrada. Vzpoura. Vražda. Tři rány hluboko do srdce. Frances stála nehybně. Oči upírala do země. Neodvažovala se vzhlédnout. Neodvažovala se čelit pohledům svých krajanů. Ale cítila je. Pálily jako rožhavené železo. To ona by měla stát na místě odsouzence. Ona by měla poykat...
„...se Robert Ryan odsuzuje...“
Prosím... ne smrt... ne smrt. Opakovala si neslyšená slova. Opakovala je jako modlitbu. Jako by tak mohla změnit dávno dané rozhodnutí. Rozhodnutí před kterým nebylo úniku. Věděla, že Robovi už nepomůže...
„...k trestu smrti provazem.“
Na vždy bude žít s tím, že zabila přítele.