69) Dejá vu
Vzrušený hovor námořníků jí v uších zněl jako hučení včelího úlu. Unaveně zamžourala na Hawkinse, který ji pomohl na palubu. Mlžilo se jí před očima. Hlava jí třeštila. Zavrávorala. Někdo ji zachytil. Snad Tom. Našla ztracenou rovnováhu. Odstrčila jeho ruku. Hrnek se rozbil na kusy. Voda se ztratila mezi fošnami.
„Musím mluvit s kapitánem,“ vyhrkla. „Hned!“
Bzučení utichlo. Námořníci se rozestoupili.
„Slečno Doyleová!“
Stál před ní stejný jako tehdy. Zamračený. Přísný. Váhavě k němu vykročila.
„Co tak neodkladného, mi chcete říci, že se ani nenapijete?“
„Pane… Nemesis. Ona je tady…“
Zase.
Už jednou ho před ní varovala.
Tentokrát jí věří.