87) Po dobrém to nepůjde
3. 5. 2014
Byl to jeden z těch podniků, kterým se slušný člověk raději vyhne. Přesto Frances vstoupila dovnitř. Okamžitě ji do nosu udeřil ostrý pach tabáku smísený s omamnou vůní opia a kyselým zápachem potu. Hustý dým ji štípal v očích. Žaludek se jí rozhoupal. Zakryla si ústa. Silou vůle přemáhala pocit na zvracení. Rozhlédla se po místnosti. Leželi tu. Jeden přes druhého. Ty prázdné nic neříkající úsměvy. Skleněné oči. Jen jeden se zdál být při smyslech. S přemáháním zaplašila narůstající odpor.
„Kde jsou!“ udeřila na něj. Čepel nože se mu zaryla do kůže. „Řekněte mi, kde jsou ty zatracený lodní krysy!“